Prvním přednostou ústavu se v r. 1945 stal tehdejší děkan fakulty, prof. Ivo Mačela, který zajišťoval výuku oboru, tehdy ještě zvaného experimentální patologie, pouze přednáškami. Po jeho odchodu po krátkou dobu dojížděl přednášet z Prahy doc. Zdeněk Beránek, za jehož působení se ústav přemístil z nynějšího Procháskova ústavu   do současných prostor v  Pavlovově ústavu (původně Vyšší hospodářská škola). V r. 1952 se název pracoviště změnil na Ústav patologické fyziologie a jeho přednostou se stal dr. Jan Hrbek. Ten byl později jmenován zástupcem docenta a současně přišlo na ústav několik mladých asistentů, kteří se společně zasloužili o to, že kromě přednášek byla výuka doplněna též o praktická cvičení. Vědecká práce zpočátku tématicky různorodá (metabolismus, farmakologická ovlivnění, problematika meziobratlových plotének) se začala profilovat zaměřením na výzkum vyšší nervové činnosti člověka. Po odchodu doc. J. Hrbka do Olomouce v r. 1957 se stal vedoucím ústavu doc. Jaromír Mysliveček, který byl po obhajobě doktorské práce v  r. 1962 jmenován o 2 roky později profesorem. Orientace vědeckého zaměření ústavu zůstala věrna výzkumu centrálního nervového systému, ale se zaměřením na ontogenetický vývoj nervových funkcí v normě i v patologii. 

     Tento komplexní výzkum vrcholící koncem 60. let byl prováděn pod koordinací prof. Myslivečka jednak jeho již zkušenými spolupracovníky (doc. MUDr. Zdeněk Chaloupka, CSc., MUDr. Jarmila Hassmannová-Myslivečková, CSc., MUDr. Richard Rokyta, CSc., MUDr. Stanislav Reiniš, CSc., doc. MUDr. Pavel Sobotka, CSc., ing. Jiří Šafanda, CSc., MUDr. Jan Záhlava, CSc.), tak i mladými absolventy fakulty, tehdy vědeckými aspiranty (dřívější název pro PGS), MUDr. Bohdanem Semiginovským a MUDr. Františkem Vožehem. V oblasti konstrukce přístrojů a péče o technické zázemí je zapotřebí jmenovat ing. Václava Springera a jeho mladého nástupce ing. Václava Žaluda. Z hlediska organizačního byl  koncem 50. a začátkem 60. let prof. Mysliveček vedoucím katedry jak normální, tak i patologické fyziologie. Po odchodu docenta Adolfa Zeleného v r. 1962 z ústavu fyziologie pak  byl po nějakou dobu i dočasným vedoucím tohoto ústavu. Po násilném přerušení demokratických přeměn na vysokých školách byl prof. Mysliveček (na  podzim v r. 1968 ještě v tajných volbách zvolený děkanem fakulty, ale k převzetí funkce již nedošlo) zbaven vedení ústavu i katedry a v r. 1971 přinucen odejít z fakulty. Po r. 1968 z vlastních pohnutek opustili ještě ústav a odešli do zahraničí MUDr. Pavel Kučera (který krátce předtím přešel z ústavu anatomie), MUDr. S. Reiniš, CSc. a dokumentátorka ústavu PhDr. Alena Padrtová. Oba lékaři se stali na zahraničních univerzitách profesory.  V r. 1971 převzal vedení ústavu doc. MUDr. P. Sobotka, CSc., který byl v  r. 1979 jmenován profesorem po předchozí obhajobě doktorské práce. Dva pracovníci ústavu (doc. Rokyta, doc. Semiginovský) odešli pak v dalších  letech na vedoucí místa jiných fakult UK v Praze, kde se též stali profesory. Byl uzavřen komplex prací zabývající se důsledky dlouhodobé normotermní úplné ischémie mozku (doc. Sobotka, výzkum zahájen ve spolupráci s  partnerem v NSR). Byla sledována problematika experimentální epileptogeneze a fenylketonurie (prof. Sobotka; ing. Šafanda). Významným metodickým pokrokem bylo zavedení mikroelektrofyziologické laboratoře v níž bylo možné registrovat bioelektrickou aktivitu jednotlivých neuronů. Cennou pomocí zde byla úzká spolupráce doc. Rokyty s pracovištěm prof. Albe-Fessardové v  Paříži. Ve spolupráci s ORL klinikou byla též z iniciativy doc. Rokyty vybudována tehdy ještě ojedinělá laboratoř pro objektivní audiometrii, sloužící k vyšetřování poruch sluchu.  Z dalších klinických pracovišť se kterými v té době probíhala úspěšná spolupráce to byla klinika porodnická a gynekologická, kde v problematice imunologie reprodukce s MUDr. Zdenkou Ulčovou-Gallovou spolupracovali z ústavu patologické fyziologie ing. Šafanda a dr. Vožeh. V oblasti výzkumu funkční morfologie mozku, knižně -  ve formě monografie, vyšel v nakladatelství Slovenské akademie věd (VEDA Bratislava 1984) stereotaktický atlas mozku psa v ontogenezi (dr. Vožeh). V polovině 80. let byl také vypracován model chronického podávání etanolu po několik generací laboratorního potkana a sledovány důsledky této addikce v chování, elektrogenezi i morfologii mozku (doc. Chaloupka, doc. Vožeh). V r. 1990 se stal po konkurzním řízení přednostou ústavu doc. MUDr. Z. Chaloupka, CSc.,  ale ještě téhož  roku po jeho úmrtí se ujal znovu vedení ústavu z  Prahy se navrátivší prof. MUDr. J. Mysliveček, DrSc. Ten se po svém návratu opět ujal koordinace výzkumu a ústav se začal zabývat převážně problematikou neurotransmiterů, jmenovitě dopaminu a oxidu dusnatého ve vývoji učení a paměti v nejranější ontogenezi, v experimentálním modelu paměti – dlouhodobé hipokampální potenciaci a elektrogenezi mozku. Do tohoto výzkumu se zapojil i mladý asistent ústavu MUDr. Jan Barcal. V r. 1993 se stal vedoucím ústavu doc. MUDr. Jan Záhlava, CSc. za jehož vedení pokračoval výše uvedený výzkum a dále bylo využito nových možností ve styku se zahraničím. Byly navázány odborné kontakty s renomovanými pracovišti a uskutečněny dlouhodobé pobyty doc. Vožeha na University College London (1995, 1996 Visiting Professor, Department of Physiology). Ve spolupráci s dr. K.W.T. Caddym byly nejen publikovány zajímavé nálezy, ale po poradě s prof. Myslivečkem odtud získán i nový experimentální model pro základní výzkum v neuropatofyziologii (mutantní myši Lurcher s vrozenou degenerací mozečku) a zahájena další úzká spolupráce se zahraničím. Oním přelomovým rokem bylo jaro 1998, kdy se ústav stal jediným zástupcem ČR v nově ustaveném a na úrovni EU mezinárodně koordinovaném neurovědním programu COST, Akce B10 Brain Damage Repair – a doc. Vožeh zástupcem ČR v příslušném Management Committee. Projekt ústavu, který v rámci tohoto programu získal mezinárodní grant měl název  „Funkční a morfologické projevy mozečkové degenerace a možnosti jejího ovlivnění“. Ve stejném roce tj. na podzim r. 1998 se stal doc. Vožeh vedoucím ústavu a převážná většina aktivit pracoviště směřovala k úspěšnému řešení tohoto úkolu. Z četných mezinárodních kontaktů (nejméně 2x ročně prezentace a hodnocení získaných výsledků před fórem zahraničních odborníků a 1x ročně oponentura na domácí půdě) však plynula možnost získat odborné zkušenosti v zahraničí i pro mladé spolupracovníky. Za dobu trvání projektu 1998 – 2004 bylo uskutečněno 5 výjezdů 3 doktorandů (1x dr. J. Barcal, 3x dr. Jan Cendelín  a 1x dr. Alena Motáňová) do významných evropských neurovědních laboratoří. Jednalo se o 2 pobyty v Turinu, 1 v Bergenu a 2 v Seville. Kromě zvýšení osobní odbornosti doktorandů,  byly tyto pobyty zdrojem získání nových metodických postupů zaváděných na našem pracovišti (neurotransplantace, podmiňování mrkacího reflexu, dlouhodobá hipokampální potenciace u volně pohyblivých zvířat aj.) a vyústily též v další spolupráci. Vedle tohoto projektu pokračoval výzkum také formou řešení dalších grantových projektů, ve kterých figurovali pracovníci ústavu jako řešitelé či spoluřešitelé (od r. 1996 to byly 3 granty GAUK, 3 GAČR, 3 FRVŠ a 1 GA AV ČR). Na řadě z nich spolupracoval a nadále spolupracuje ústav i s dalšími pracovišti fakulty (ústav biologie, ústav histologie a embryologie) i mimo ni. Výše uvedený animální model mozečkové degenerace se totiž ukázal být výhodný nejen pro další studium tradiční problematiky ústavu tj. učení a paměti včetně behaviorálních, elektrofyziologických, morfologických a funkčně morfologických charakteristik, ale i pro další oblasti. V prvé řadě jde o sledování neuroendokrino-imunitních vztahů, kde byla navázána úspěšná spolupráce s oddělením imunologie a gnotobiologie MÚ AV ČR. Byly tak získány a publikovány nejen cenné poznatky přispívající do diskuse o míře účasti mozečku v kognitivních funkcích a mechanizmech paměti a učení, ale také nové důkazy o úzkém propojení a funkční provázanosti neuroendokrino-imunitního  systému. Protože se dále ukázalo, že částečně neurodefektní mozek může za vývoje reagovat často odlišně od zdravého (a mnohdy být ke škodlivinám citlivější), ukázal se tento model být vhodným i pro modelování vlivu některých dalších negativních faktorů na mozek. V tomto směru při řešení příslušných 2 grantů (GAČR) spolupracuje ústav s pracovníky Katedry elektromagnetického pole ČVUT v Praze, s cílem  modelovat vliv mobilních telefonů a jiných zdrojů VF elektromagnetického záření na činnost mozku. Zcela v  poslední době se v  oblasti výzkumu stal ústav patologické fyziologie jedním ze dvou spoluřešitelských pracovišť naší fakulty v souvislosti s  přijetím společného Výzkumného záměru několika lékařských fakult UK v oblasti neurověd pro období let 2005-2011. Vedle toho pokračuje naše mezinárodní spolupráce a pracoviště figuruje jako jeden z navrhovatelů nového návrhu COST projektu v rámci EU.

      

Kromě úspěchů pracovníků ústavu ve vědecké práci  (za dobu jeho existence publikovali doma i v zahraničí na  1000 odborných prací, a řadu odborných monografií,  z  toho asi ¼ za poslední desetiletí)  význačných ocenění dosahovali tradičně i studenti zapojení do vědecké práce ústavu v rámci SVČ. Jen v posledních 8 letech to byla opakovaná přední umístění na fakultních konferencích (Adrian Barnáš, J. Cendelín, Jaroslav Voller) a první místo Blanky Schmidtmayerové na poslední z nich. Studenti A. Barnáš – již dříve a B. Schmidtmayerová – v loňském roce, získali ocenění i na celostátním studentském klání na francouzském velvyslanectví v Praze.  A. Barnáš ještě obdržel v r. 1999 také cenu Josefa Hlávky a J. Voller se na celostátní studentské  vědecké konferenci v r. 2003 umístil na 2. místě. V oblasti postgraduálního studia obhájili titul PhD 3 doktorandi (dr. J. Barcal, dr. Dana Jelínková a dr. Karel Ježek). Další 2 doktorandi jsou v přípravě (dr. J. Cendelín, dr. A. Křížková), z nichž dr. Cendelín získal za své vynikající výsledky opakovaná ocenění v  rámci Fyziologických dnů, mezinárodní cenu za nejlepší posterové sdělení na 4. mezinárodním kongresu patologické fyziologie (Budapešť 2002) a cenu hejtmana Plzeňského kraje za r. 2004.

            Vedle snahy o kvalitní výzkum, poměřovaný vždy s výsledky ve světové vědě, věnovali pracovníci ústavu, včetně nových posil (MUDr. Magdalena Kunová, RNDr. Dana Jelínková, PhD., MUDr. Alena Křížková – tč. všechny na mateřské dovolené, MUDr. Věra Markvartová), značnou část energie i času modernizaci výuky. V uplynulých 10 letech tak připravili  2 přepracovaná  a novelizovaná vydání skript Praktika patologické fyziologie,  včetně anglicky psaných verzí pro zahraniční studenty. Na modernizaci výuky se vždy  podílely i neučitelské síly, především ing.V. Žalud, ale v poslední době částečně též  ing. Vladimíra Štenglová a ing. Ivana Korelusová.  Za příklad  může posloužit rok 2004, kdy se podařilo formou prostředků získaných z FRVŠ modernizovat Laboratoř behaviorálních aktivit včetně mikroskopické laboratoře, takže studenti budou seznamováni s moderními postupy výzkumu kognitivních funkcí od behaviorálních experimentů až po mikroskopické změny na mozku. Podobným způsobem byly modernizovány úlohy týkající se patofyziologie oběhových a dýchacích funkcí i projevů stresu. Multifunkční přístroj Powerlab, monitorovací zařízení tepu a tlaku krve a další příslušenství byly pořízeny z více zdrojů (LF, FRVŠ, Rozvojový program MŠMT).

            Mimo  pedagogickou  a výzkumnou práci se pracovníci ústavu vždy podíleli na organizování celostátních i  mezinárodních  vědeckých sympozií   a sjezdů. Tradičně se jedná především   o mezioborové konference zabývající se experimentálním a klinickým výzkumem vyšších nervových funkcí, které se v posledních 10 letech konaly v Plzni 2x (poslední  40. v září 2004). Učitelé ústavu se také vždy průběžně účastnili práce v odborných společnostech a komisích. V současné době je doc. Záhlava členem výboru Společnosti pro psychosomatické integrace, doc. Vožeh  byl po dobu 3 let (2003-2005)  členem výboru České fyziologické společnosti a již  po 3. funkční období je místopředsedou Společnosti pro patologickou a klinickou fyziologii při ČLS J.E. Purkyně. Z mezinárodních společností jsou doc. Vožeh  a někteří  další akademičtí pracovníci ústavu členy IBRO (International Brain Research Organization), CIANS (Collegium Internationale Activitatis Nervosae Superioris) a ISP (International Society for Pathophysiology). Zde je doc. Vožeh členem mezinárodní řídící rady za ČR a  v  r. 2002 se podílel na práci přípravného organizačního výboru   4. mezinárodního kongresu ISP  konaného v Budapešti a byl  organizátorem  jednoho odborného sympozia tamtéž. V rámci postgraduálního vzdělávání je doc. Vožeh členem oborové rady a předsedou komise pro obhajoby  dizertačních prací v oboru Fyziologie a  patologické fyziologie na naší fakultě, členem obdobné oborové rady na LF UK v Hradci Králové a členem oborové rady studijního oboru Fyziologie živočichů na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Za LF UK v Plzni je doc. Vožeh členem redakční rady Acta Universitatis Carolinae Medica. Ústav patologické fyziologie také dále především v osobě prof. Sobotky po dlouhá léta zajišťuje vydávání Plzeňského lékařského sborníku.

Výše nastíněná historie aktivit Ústavu patologické fyziologie LF UK v Plzni  za posledních 10 let by nebyla úplná a ani možná bez pracovního nasazení dalších zde nejmenovaných, minulých i současných spolupracovníků a spolupracovnic z  řad středního a nižšího personálu. Ti všichni se zasloužili o to, že patologická fyziologie jako základní preklinický obor lékařského studia vždy plnil a nadále  na naší fakultě plní úlohu, která mu v oblasti medicínského výzkumu i výuky náleží. Jim všem proto patří na tomto místě vřelé poděkování a nezbývá než si přát, aby chuť do práce ve všech oblastech aktivit charakterizovala naše pracoviště  i nadále.

 

V lednu 2005 zpracoval:                                                       Doc. MUDr. František Vožeh, CSc.

                                                                                                vedoucí ústavu                                            

s