ZAMĚSTNANCŮM/STUDENTŮM --> Predátoři

predátoři

Proč predátoři?

Pojem predátoři se vžil jako označení pro ty, kteří parazitují na vědě a jejich výsledcích. Jsou doslova jako rakovina, protože snadno naruší proces "víry" ve vědě. Nikoli po duchovní stránce, ale vědec potřebuje při čtení odborného textu věřit, že autoři postupovali správně, nic nezatajili, záměrně nepozměnili v něčí prospěch, práce prošla kvalitním recenzním řízením a také, že má jako celek přidanou hodnotu, která vědění posouvá dál.

Tato křehká rovnováha je snadno narušována predátory, kteří především odebírají podvodně peníze a již za ně nenabízejí adekvátní kvalitu anebo ji ani nevyžadují.

Predátoři a jejich parazitování na hnutí open access

Bohužel, ale snadná cesta predátorů vede často přes zlatou cestu open access. Zde je ale nutné zmínit i podíl samotných vědců, kteří minimálně k rozvoji predátorů přispěli a svoji nepoučitelností drží predátory při životě.
K základnímu vybavení vědce patří kritické myšlení. Trochu to vypadá, že pro samotné bádání je kritického myšlení spotřebováno tolik, že žádné nezbyde při výběru, kam práci publikovat. A nastávají problémy.
Predátoři vyberou od autorů peníze, proběhne velmi sporné anebo žádné recezní řízení a zpravidla v podezřele krátké době je práce publikována, což je proti mnoha zásadám akademického publikování.
Ohrožení jsou dost často začínající vědci, pro které je snadné publikování lákavé a predátoři jim to umožní. Zde je na místě nezastupitelná role senior vědce, který mladého kolegu vede a musí rozpoznat nebezpečí. Stigma publikování s predátory se pak nese s vědcem dále, zasahuje do jeho profesního života, do života jeho organizace, která za něj autorské poplatky - APC (Article Proccesing Charge) zaplatila atp.

Kdo je Jeffrey Beall a jaká je jeho role?

Pan Beall je informačním pracovníkem na University of Colorado. V reakci na predátorství vytvořil a vytváří tzv. Beallovy seznamy. Nic není absolutní a on sám při návštěvě Prahy v červnu 2016 zopakoval, že se jeho seznamy nesmějí stát dogmatem. Děje se totiž také to, že se za seznamy schovává neschopnost univerzit anebo výzkumných organizací se s problémy vypořádat vlastní cestou. Beall zkoumá v časopisech celý proces publikování z mnoha úhlů pohledu včetně kvality informací uváděných na webových stránkách časopisů a i samotné predátorství může mít též mnoho podob.

Znaky časopiseckého predátorství

Jak poznáte predátorský časopis?

Většina predátorských časopisů vykazuje tyto společné znaky:

  • poměrně agresivní oslovování potencionálních autorů prostřednictvím e-mailu
  • minimální překážky při publikování zaslané práce - přijmou vše, za co se zaplatí
  • žádné, či fiktivní recenzní řízení
  • nedodržování publikačních standardů
  • zneužívání názvů známých časopisů (mírně název modifikují)
  • uvádění jmen známých vědců v redakčních radách bez jejich souhlasu
  • stejná redakční rada pro více titulů

Predátorství má mnoho podob (=Beallovy seznamy)

NEJPRVE SI PŘEČTĚTE: - konec Beallových seznamů.

Ověřte si nejdříve (než sednete na lep):

Ověřování predátorství

Jak ověříte, že časopis, ve kterém chcete publikovat, není predátorský?
(Je nutné vzít v potaz, že "bandité" mohou být krok napřed.)


V případě nejasností SVI jako obvykle nabízí autorům svoji podporu!

Poznámka 1: Problému s podvodnými časopisy si všímá i zpravodajský server iDNES.cz.
Poznámka 2: audio záznam ze semináře filozofického spolku Praxis nejen na pozadí aféry na Fakultě sociálních věd
Poznámka 3: audio záznam rozhovoru s Terezou Simandlovou (ÚVI 1.LF) na Rádiu Wave na téma "Jak se vyhnout akademickým predátorům?"
Poznámka 4: audio záznam rozhovoru s Martinem Srholcem (CERGE) na Rádiu Wave na téma "Rozklad kultury vědeckého publikování: predátorské časopisy pronikají do prestižních databází pro hodnocení vědy"